Náš kraj

1. Voda blízko nás

Ochrana přírody a krajiny v Jizerských horách a v jejich podhůří má mimo své základní funkce také důležitou preventivní protipovodňovou funkci v oblasti. Předkládaným projektem navazuje občanské sdružení Náš kraj na uvedenou aktivitu přednášek, konferenci, filmových projekcí, atd. v oblasti ochrany životního prostředí. Modelový charakter projektu spočívá v koncepční práci s obcemi a občany v oblasti. V rámci protipovodňové ochrany existují pouze oblastní systémy a postupy dané předpisy. V terénu se však nepracuje s osvětou a prevencí. Právě v osvětě a prevenci v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti a, komunitní práci v obcích s významným zapojením místní veřejnosti spatřují předkladatelé projektu hlavní přínos.

Liberecký kraj je významnou pramennou oblastí v rámci střední Evropy, Jizerské hory byly v roce 1976 vyhlášeny chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. Hospodaření s vodou v krajině úzce souvisí s ochranou přírody a krajiny, s kvalitou životního prostředí a následně s kvalitou života místních obyvatel.

V průběhu minulého století se způsob využívání krajiny a tedy její tvářnost zásadně změnily. Scelování a zemědělské obhospodařování vzniklých rozsáhlých lánů vedlo ke zvýšení plošné vodní eroze a odnosu půdy. Likvidací mezí, remízků, terénních nerovností a skupin stromů se snížila retenční schopnost krajiny a rychlost odtoku vody se zvýšila. Rozsáhlé odlesnění náhorní plošiny Jizerských hor na ploše asi 100 km2 (nepůvodní stejnověké smrkové monokultury byly poškozeny vysokou imisní zátěží a následně kalamitním přemnožením hmyzích škůdců, zejména ploskohřbetky smrkové, obaleče modřínového a kůrovce lýkožrouta smrkového) vedlo ke snížení retenční schopnosti krajiny, poškození půdy vlivem pohybu těžkých těžebních mechanismů mělo za následek vznik rýhové eroze – v Jizerských horách tak vznikla sekundární hydrologická síť o délce asi 200 km. Nově vysázené lesní porosty nejsou ještě plně schopny plnit své vodohospodářské funkce (zachytávání horizontálních srážek, zadržování vody při deštích a tání sněhu).

Krajina v podhůří je zastavována hospodářskými objekty, obytnými domy a dopravními stavbami. Výstavba se neomezuje na „bezpečné“ prostory dále od vodních toků, ale rozvíjí se  v říčních nivách. Zvyšuje se plocha nepropustných povrchů (asfalt, beton, silně zhutněná půda), která neumožňuje vsakování vody a urychluje tedy její odtok.

Všechny výše uvedené změny negativně ovlivňují biologickou diverzitu (pestrost rostlinných a živočišných organismů vyskytujících se v území) a následně ekologickou stabilitu krajiny.

Zatímco kvalita vody přestává být problémem (míra znečištění vodních toků kulminovala  v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a od té doby se snižuje), technická opatření na vodních tocích (zpevnění dna a břehů, betonové hráze, jezy,  instalace malých vodních elektráren apod.) mají za následek úbytek stanovišť vhodných pro život rostlin a  živočichů a následně tedy snížení biodiverzity. Výše uvedená opatření dále urychlují odtok vody z území.

Dalším, zatím málo známým fenoménem, který ovlivňuje pohyb vody v krajině a jehož vliv do budoucna dále poroste, jsou globální změny klimatu. Je zřejmé, že termín „globální oteplování“ je zavádějícím zjednodušením – praktickým projevem globálních klimatických změn na lokální úrovni je vyšší četnost teplotních i srážkových extrémů, tedy výskyt výrazně vlhkých a výrazně suchých období, která budou klást vyšší nároky na hospodaření s vodou v krajině.

Dosavadní vodohospodářská opatření, realizovaná správci toků, jsou téměř výhradně technického charakteru – prohlubování koryt, výstavba ochranných zdí, zpevnění dna a břehů betonovými prvky apod. Následkem je rychlejší odtok vody, urychlení povodňové vlny a zhoršení podmínek pro život vodních a na vodu vázaných organismů.

Následkem povodní proběhnuvších v posledním desetiletí roste obava místních obyvatel z vody –  voda je vnímána jako nepřítel, před kterým je třeba se bránit, a zbraněmi jsou právě výše uvedená technická díla. Cílem projektu je pomoci místním obyvatelům a jejich politickým zástupcům zejména na komunální úrovni (starostové, rady obcí, zastupitelé) uvědomit si širší souvislosti povodní, které je trápí: změny hospodaření v krajině a jejich negativní vliv na retenci vody, významnou roli lesních ekosystémů, ekologickou stabilitu území a biodiverzitu jako její základ, globální změny klimatu a jejich pravděpodobné lokální projevy. Voda není nepřítelem, ale partnerem, kterého je třeba důkladně poznat a naučit se s ním žít v dobrých vztazích. Přírodě blízká vodohospodářská opatření zejména v extravilánu, ale i v intravilánech obcí vedou ke zvýšení biologické diverzity a ekologické stability území a jsou praktickou součástí managementu ochrany přírody a krajiny. Část rozhodování o povaze těchto opatření je právě v rukou místních politiků a občanů a je tedy důležité, aby měli pro svá rozhodnutí dostatek informací a znalostí. 

Cílové skupiny: vedení obcí, občané v obcích, školy, veřejnost mimo zasažené oblasti

Projekt podpořili:

2. Aleje v chráněných územích Jizerských hor

Jedním z typických obrázků naší krajiny jsou aleje (různého stáří, různých druhů, účelu i stavu). Tyto podstatné součásti našeho prostředí doposud unikaly zájmu odborné i laické veřejnosti, nejsou nijak zmapovány a ani neexistuje jednotný přístup k jejich údržbě a aktuálním stavu. V září roku 2005 se konala v Liberci konference „Aleje ze všech stran“, na které se 90 odborníků shodlo na potřebě systematického přístupu k získání potřebných informací o historických alejích.

Občanské sdružení Náš kraj se podílí na projektu Aleje v chráněných územích Jizerských hor. Hlavním realizátorem projektu je Venkovský prostor, o. p. s..

Práce na projektu začaly v květnu 2011. Ve spolupráci se Správami CHKO Jizerské hory a  CHKO Lužické hory byly vybrány aleje, které by měly být do projektu zahrnuty. Následně byly osloveny školy, organizace i jednotlivci v jejich blízkosti tak, aby zapojení místních obyvatel bylo co nejsilnější a nejefektivnější.

3. Environmentální výchova